Složky vakcín a možná rizika

Vakcíny se skládají z látek účinných, pomocných a reziduálních (zbytkových – těch, které jsou pozůstatkem výrobních procesů). 

Pomocné látky mají vakcínu především stabilizovat – udržovat ji neměnnou a čistou – a chránit bílkovinné složky před poškozením. Jsou-li vakcíny vyráběny jako prášek, který se rozpustí těsně před podáním, pak právě pomocné látky vytvářejí nosič pro vznik pevného skupenství.
Zbytkové látky jsou jakési „nečistoty“, nejčastěji pozůstatky z laboratorního pěstování mikrobů.

Výrobce musí uvádět množství účinné látky a seznam pomocných látek, ale nemusí uvádět reziduální (zbytkové) látky. Bezpečnost vakcíny je ověřována v mnoha studiích a dozorem nad léčivy během jejího používání v praxi.

Co se tedy do vakcín přidává?

1. Stabilitu prostředí ve vakcínách zajišťují tzv. pufry – roztoky tlumící změny pH. Jsou to buď minerální, nebo velmi bezpečné organické látky v přirozeném množství. Perorální (ústy podávané) vakcíny obsahují antacida, tedy látky neutralizující kyseliny, aby po požití vakcíny nedocházelo k její inaktivaci (usmrcení živých mikrobů) v kyselém prostředí žaludku. Příkladem těchto látek je citrát sodný.
2. Účinná složka vakcíny obvykle není rozpustná ve vodě, proto se přidávají tzv. smáčedla, která zlepší její chování ve vodním prostředí. V seznamu látek je smáčedlo uvedeno nejčastěji pod názvem Tween (polysorbát).
3. Aby si aktivní látka uchovala své prostorové uspořádání a navozovala kvalitní imunitní odpověď, přidávají se ve vodě nerozpustné hlinité soli (uvedeny zvlášť, pozn. autora) nebo lidská bílkovina albumin. Některé očkovací látky se lépe uchovávají v pevném stavu a před podáním se rozpustí. Aby vznikl dobře rozpustný prášek, přidávají se různé cukry (např. sacharóza, laktóza, manitol) nebo želatina.
4. V době, kdy se vyráběla vícedávková balení, se do vakcín přidávaly konzervanty. Opakovaně se totiž stalo, že došlo ke kontaminaci balení a následovnému poškození očkovaných osob. Nejčastěji se přidával thiomersal, což je rtuťnatá sůl. Přestože množství rtuti ve vakcínách podávaných na našem území zdaleka nedosahovalo bezpečnostního limitu a přestože v četných výzkumech zaměřených na rtuť ve vakcínách nebyly zjištěny žádné nežádoucí účinky, začalo se na přelomu tisíciletí od přidávání těchto látek upouštět, a to v rámci eliminace teoretických rizik pro děti. Thiomersal v dětských vakcínách byl odstraněn bez náhrady nebo byl nahrazen přípravky bez obsahu rtuti. Vícedávková balení se dnes již zpravidla v průmyslově vyspělých zemích nepoužívají. Množství rtuti ve vakcínách určených pro dospělé osoby bylo vyhodnoceno jako tak nízké, že nebylo doporučeno z nich thiomersal odstraňovat. I tak to většina výrobců udělala. Výjimkou je vakcína proti hepatitidě typu B, která obsahuje redukované množství thiomersalu (2 µg na dávku, což je hluboko pod týdenním limitem příjmu rtuti). 2-fenoxyetanol je stabilizátor, který může rtuťnaté soli nahradit a je velmi bezpečný. Dosud byl v souvislosti s ním zaznamenán jen jeden případ ekzému po očkování.
5. Pro vyšší koncentraci účinné látky lze použít zahušťovadla, jako je škrob v rotavirové vakcíně.
6. Do vícedávkových balení se dříve přidávala fenolová červeň, která způsobila zbarvení vakcíny v případě kontaminace, zajišťovala tedy včasné rozpoznání znehodnocené očkovací látky. Dnes se již používá velmi omezeně.

Zbytkové látky

Zbytkové látky, pocházející z výroby, bývají přítomny v množství, které nelze běžnými laboratorními metodami vůbec rozpoznat. Někdy je výrobce přesto uvádí v seznamu pomocných látek nebo v kontraindikacích. Jedná se především o vaječné nebo kvasinkové bílkoviny, případně antibiotika.

Ve vakcínách bývá také stopa formaldehydu, protože právě ten je nejspolehlivějším chemickým činidlem k usmrcení mikrobů. Navíc příznivě ovlivňuje strukturu bílkovin a zpřístupňuje je imunitním buňkám. Není známá přesná bezpečnostní hladina formaldehydu v krvi. Denní dávka formaldehydu z očkování je 8–160krát nižší než ze vzduchu a 20–400krát nižší než z vody (1 litr/den). Množství formaldehydu ve vakcínách tedy nepředstavuje zdravotní riziko.

Zbytkové látky nepředstavují obecné riziko, ale při těžké alergii mohou být důvodem kontraindikace očkování daného jedince, a to po zvážení poměru přínosu a rizik.

Obecně platí, že případů prokázaných těžkých alergických reakcí na zbytkové látky je velmi málo (u chřipkové vakcíny je jejich výskyt nižší než 1/1 000 000 podaných dávek, u vakcíny proti spalničkám a příušnicím je to ještě stokrát méně).

Obvykle jsou středem pozornosti bílkoviny (vaječná bílkovina, kasein, kvasinkové bílkoviny, želatina). Jejich množství ve vakcínách je velmi malé (obvykle desetiny nebo setiny mikrogramů až nanogramy na dávku) a výskyt těžkých reakcí je vzácný.

Antibiotika

Dalšími ostře sledovanými látkami jsou antibiotika:

• Neomycin může být přítomen ve vakcíně M-M-R (proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím), dále ve vakcínách proti dětské přenosné obrně, hepatitidě typu A, planým neštovicím, chřipce a klíšťové encefalitidě, a to v množství 0,05–25 mikrogramů. V obdobném množství může tato vakcína obsahovat i polymyxin nebo streptomycin.
• Chlortetracyklin může být přítomen ve vakcíně proti klíšťové encefalitidě.
• Gentamicin může být v chřipkových vakcínách nebo vakcínách proti klíšťové encefalitidě.
• Kanamycin se objevuje v některých chřipkových vakcínách.

V souvislosti s neomycinem byl dosud zaznamenán jen jediný případ závažné alergické reakce, s ostatními antibiotiky dosud nikoli.

Reaktogeny

Další skupinou látek jsou tzv. reaktogeny, které potenciálně snižují snášenlivost očkování. Je to jednak bovinní (kravský) extrakt, jednak často spílaná laktóza.

Zde je potřeba vyjasnit často zaměňované pojmy. Skutečná alergie na laktózu je velmi vzácná. Jedinci, kteří špatně snášejí mléko, mívají buď alergii na bílkovinu kravského mléka, nebo intoleranci laktózy, tedy neschopnost štěpit mléčný cukr. Intolerance laktózy není alergií. Její příčinou je neschopnost střevních buněk laktózu rozštěpit, a proto ji nelze vstřebat. Nevstřebaná laktóza se stává potravou pro střevní bakterie a způsobuje plynatost, průjmy a bolesti břicha bez účasti imunitního systému.

Pokud má dítě intoleranci laktózy, snáší stejně špatně mateřské mléko jako kravské mléko, která oboje obsahují laktózu. Pokud dítě snáší dobře kojení, pak v laktóze problém není.

Laktóza, která se použije ke krystalizaci účinné látky vakcíny, tedy osobám s intolerancí laktózy s největší pravděpodobností neuškodí. Její množství v jedné dávce je navíc zanedbatelné, obvykle 2,5–32 mg/dávka. Po očkování nebyla dosud zaznamenána žádná reakce v důsledku intolerance laktózy.

Zdroje: http://www.vakciny.net/principy_ockovani/pr_13.htm

http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2008_20.htm

http://www.proalergiky.cz/alergie/intolerance-laktozy

Hlinité soli

Injekční podávání vakcín s obsahem hlinitých solí bývá (často záměrně) mylně vyhodnocováno jako vystavení vysokým dávkám hliníku. Kde je pravda?

• Hlinité soli, které jsou podávány ve vakcínách, jsou VE VODĚ NEROZPUSTNÉ, proto je třeba rozlišovat expoziční dávku (celkovou přijatou dávku) a biologicky dostupnou dávku (dávku, jež se může skutečně vstřebat do krevního oběhu), která je nízká.
• Jejich průnik do krevního řečiště je velmi omezený a výsledná koncentrace hliníku dosahuje stejných nebo nižších hladin jako koncentrace hliníku, který se každodenně vstřebává z vody, potravin, vzduchu nebo mateřského mléka.
• Množství, které se vstřebá do krevního oběhu, odchází téměř z poloviny močí a další velká část potem.
• Do mozku se dostává naprosto minimální dávka, která neovlivní stálou hladinu hliníku.
• Během osmdesátileté historie, kdy se hlinité soli do vakcín přidávají, nebyl zjištěn neobvykle zvýšený počet závažných nežádoucích účinků, které by mohly být v možné souvislosti s hliníkem. Proto v roce 1993 americký registrační úřad FDA deklaroval tyto minerální soli, užívané ve vakcínách, jako vysoce bezpečné.
• Dávky hliníku v dnešních vakcínách jsou ještě významně nižší než ty, které byly už v minulém století deklarovány jako vysoce bezpečné.
• Hliníkové soli ve vakcínách prokazatelně nezvyšují riziko alergie jakéhokoli typu.

Hlinité soli jsou významnou složkou vakcín. Jejich účinek spočívá především v tom, že krystaly solí na svůj povrch přichytí účinnou látku vakcíny, která tak déle zůstává na místě a imunitu stimuluje lépe, než kdyby se „rozběhla“ po celém těle. Také pomáhají fagocytóze (pohlcování účinné složky vakcíny buňkami, které jsou důležitým článkem v řetězci imunitní reakce). V neposlední řadě navozují mírný zánět v místě aplikace, a přitahují tak větší „pozornost“ imunitního systému.

Pravdou je, že hlinité soli mohou být příčinou vzniku lokální reakce na vakcínu, což je ale vzhledem k přínosu očkování zanedbatelný účinek.

Pro představu přikládáme tabulku, která umožňuje porovnání velikosti přijatých dávek hliníku různými cestami.

Zdroj: http://www.vakciny.net/AKTUALITY/akt_2011_31.htm