Připravovat dítě na očkování je v zásadě možné asi od věku dvou let. Základem je edukace, tedy vysvětlení principu očkování přiměřeným způsobem. Dítě by mělo pochopit smysl očkování, mělo by dopředu znát jeho průběh a nebát se ho. Pokud bude znát jeho výhody (například že bude moci chodit do přírody a nebát se, že ho klíště nakazí životu nebezpečnou chorobou), pochopí celou situaci lépe. Mělo by vědět i o bolesti, která je s očkováním spojená. Pro potřeby dítěte je nejlepší srovnat ji s jinou bolestí, kterou už dítě zná, například s drobným poraněním (odřené koleno).
Dítě, které je dobře připravené na očkování, je klidné, s podporou rodiče se cítí dobře, nebrání se a nepláče. Význam očkování je však pro dítě i celou společnost takový, že nelze neočkovat jen proto, že se dítě brání. Strach z bolesti je přirozený a iracionální snaha vyhnout se očkování je u dítěte pochopitelná, neměla by se však v žádném případě stát podkladem pro fatální chybu, kterou by bylo rozhodnutí o neočkování.
Správná poloha dítěte při očkování je sed na klíně rodiče s rukama složenýma v klíně. Bolestivost očkování je výrazně nižší, podaří-li se dítěti zcela uvolnit sval, do kterého se očkuje.
Děti obecně negativně reagují na bílý plášť, proto je vhodné provádět očkování v „civilním“ obleku. Vhodně volená komunikace zdravotnického týmu s dítětem zajistí potřebnou důvěru a úspěšné absolvování očkování posílí dítěti sebevědomí.
Zdroj: BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X.