Původci infekcí

Tetanus

Původcem tetanu je bakterie Clostridium tetani, která se nachází v půdě, zejména v hnojené, a v trávicím traktu různých zvířat. Nosičství u lidí kolísá mezi 0 a 25 %, Clostridium tetani je považováno za přechodnou součást běžné flóry. Clostridium tetani vytváří spory, čímž získává vzhled tenisové raketky nebo paličky na buben. Pod mikroskopem má modrofialovou barvu, ale zejména starší buňky se mohou barvit variabilně.

Infekci často způsobují drobné bodné nebo tržné ranky, které se kontaminují infekčním materiálem. Clostridium tetani působí v ráně jen minimální zánětlivou reakci a zahojení rány není překážkou pro rozvoj onemocnění. Bakterie při množení a rozpadu uvolňují nervový jed tetanospasmin, který u nemocného způsobuje velmi silné křeče svalstva. Smrt obvykle nastává tehdy, když nemocný pro křeče nemůže dýchat.

Tetanus je velmi nebezpečné onemocnění, jehož smrtnost kolísá mezi 40 a 78 %.

Díky důsledné vakcinaci se v rozvinutých zemích objevuje jen velice málo případů, ale z celosvětového hlediska je tetanus velkým problémem. Podle informací WHO si jen novorozenecký tetanus každoročně vyžádá životy 49 000 novorozenců (2013). Jakkoli je to velké číslo, ve skutečnosti se jedná o obrovský úspěch, protože od roku 1988 došlo k 94% snížení počtu těchto případů. Příčinou této redukce je očkování. Tetanus ale postihuje i jiné věkové kategorie a celkem se jeho oběti ročně počítají na statisíce.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/tetanus/en/

http://textbookofbacteriology.net/clostridia_3.html

Záškrt (difterie)

Záškrt způsobuje bakterie jménem Corynebacterium diphtheriae. Pod mikroskopem mají tyto mikroby charakteristické uspořádání „čínských písmen“ nebo palisád.
 
Záškrt neboli difterie je prvotně onemocnění horních cest dýchacích, které se projevuje bolestí v krku, zvýšenou teplotou nebo horečkou a pablánovým zánětem dýchacích cest. Pablány se olupují z povrchu dýchacích cest a způsobují jejich mechanickou blokádu, která může vést k udušení nemocného. Navíc Corynebacterium diphtheriae produkuje tzv. difterický toxin, což je jed, který způsobuje zánět srdečního svalu, zánět nervů a jiné závažné problémy. A nejedná se jen o akutní zhoršení funkce orgánů, difterický toxin může srdeční sval poškodit doživotně.

Záškrt se přenáší přímým tělesným kontaktem s nakaženou osobou nebo kapénkami. Kdysi byl běžný, teď se v rozvinutých zemích díky očkování většinou nevyskytuje. Zůstává však problémem v rozvojových zemích, například Indie hlásí každoročně tisíce případů. Hlavním cílem Světové zdravotnické organizace (WHO) v otázkách záškrtu je dosáhnout celosvětového pokrytí vakcinací.

Záškrt je vážné onemocnění se smrtností 5–10 %, u dětí pod 5 let a dospělých nad 40 let je smrtnost vyšší, až 20 %. Dodnes se, i když vzácně, záškrt vrací, a to i v rozvinutých zemích, zejména v situacích, kdy klesne proočkovanost.

Zdroje:

http://textbookofbacteriology.net/diphtheria.html

http://apps.who.int/immunization_monitoring/globalsummary/timeseries/tsincidencediphtheria.html

Černý, dávivý kašel (pertuse)

Černý kašel neboli dávivý kašel je onemocnění způsobené bakterií Bordetella pertussis. Tato bakterie osidluje řasinky výstelky dýchacích cest savců, onemocnění způsobuje u člověka a primátů. Černý kašel není u dospělých příliš vážný, ale u kojenců má vysokou smrtnost. Až do začátku očkování (v ČSR 1959) byl jedním z častých a velmi obávaných dětských onemocnění.

Infekce má dvě fáze: V první fázi má nemocný příznaky zánětu horních cest dýchacích s horečkou, nevolností a kašlem, který postupně zesiluje. Tato fáze trvá asi 10 dní. V tuto dobu může být Bordetella pertussis odebrána a vykultivována ze stěrů z dýchacích cest a podání antibiotik může (ale nemusí) zmírnit a zkrátit průběh celého onemocnění. V druhé fázi již přítomnost bordetelly prokázat nelze, přítomny jsou pouze její toxiny. Nemocný trpí dlouhými záchvaty kašle přerušovaného charakteristickým silným nádechem, který může připomínat kokrhání. Ve druhé fázi již podání antibiotik nemá žádný účinek.

Smyslem očkování je především co nejvíce snížit výskyt černého kašle u nejmenších dětí. Jako velmi účelné se k tomu účelu ukazuje kromě očkování dětí také očkování těhotných žen a zdravotníků.

Zdroje:

http://textbookofbacteriology.net/pertussis.html

http://www.who.int/immunization/diseases/pertussis/en/

Hemofilové infekce

Haemophilus influenzae je drobná bakterie, která je vysoce adaptovaná na lidského hostitele. V nosohltanu zdravých dětí i dospělých se vyskytuje až v 75 %. Součástí normální flóry jsou obvykle neopouzdřené kmeny, ale někteří lidé mohou být po přechodnou dobu nosiči invazivního opouzdřeného kmene Haemophilus influenzae B. Úspěch očkování proti tomuto kmenu zčásti spočívá i ve snížení počtu nosičů, které je důležité z hlediska přenosu infekce.

Jméno bakterie napovídá, že se jedná o původce chřipky (influenza), ale není tomu tak. K tomuto omylu došlo tak, že byl Haemophilus influenzae často druhotnou infekcí v době chřipkové pandemie v roce 1890 (stejně jako u dalších), a proto si lékaři po určitou dobu mysleli, že je jejím původcem. Ve skutečnosti způsobuje těžké zápaly plic, záněty mozkových blan a jiné těžké invazivní infekce, a to především u dětí do 5 let. Velmi důležitý je zánět záklopky hrtanové, který probíhá velmi dramaticky, ohrožuje život dítěte a je také jednou z hlavních příčin zavedení očkování. Plošná vakcinace výskyt těchto nemocí výrazně snížila.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/hib/en/

Hepatitida A

Hepatitida typu A alias infekční žloutenka typu A nebo infekční zánět jater typu A je virové onemocnění způsobené RNA virem. Může mít mírný i těžký průběh. Celosvětově se každý rok vyskytne cca 1,4 milionu případů nemoci. Na rozdíl od hepatitid B a C nezpůsobuje hepatitida A chronický zánět, který vede k vážným komplikacím. Mívá ale velmi nepříjemné příznaky a vzácně může vést k akutnímu selhání jater, které má vysokou smrtnost. Virus hepatitidy A se přenáší jako „nemoc špinavých rukou“ nebo prostřednictvím kontaminované vody, protože zdrojem virů je stolice nemocného. Nejúčinnějšími zbraněmi proti hepatitidě A jsou důsledná hygienická opatření a očkování.

Po celém světě je dostupných několik vakcín, které velmi účinně navozují imunitní reakci, ať už jsou inaktivované (obsahující usmrcené viry), nebo živé – oslabené. Jejich účinek je nejčastěji celoživotní, u dětí i dospělých. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje plošné očkování v rizikových oblastech, což ale Česká republika není, proto je u nás očkování určeno cestovatelům a těm, kdo o ně mají zájem nebo mají zvýšené riziko infekce (zdravotníci, sociální pracovníci apod.). Vakcína může být podána i jako prevence rozvoje nemoci po kontaktu s nemocným.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/hepatitisA/en/

Hepatitida B

Hepatitida typu B alias infekční žloutenka typu B nebo infekční zánět jater typu B je onemocnění způsobené DNA retrovirem. Napadá játra a způsobuje akutní i chronickou infekci. Je obrovským globálním problémem a nejzávažnějším typem ze všech hepatitid. Předpokládá se, že na její následky zemře na celém světě každoročně 780 000 osob. Jejími nejobávanějšími důsledky jsou cirhóza, selhání jater a rakovina jater, které se u chronicky nemocných hepatitidou B vyskytují velmi často.

Virus je vysoce nakažlivý a přenáší se kontaktem s krví nebo jinými tělesnými tekutinami nemocného, například slinami nebo pohlavním stykem. Virus mimo lidský organismus přežívá minimálně 7 dní, na což je třeba myslet při hodnocení rizik.

Vzhledem k velmi závažným komplikacím a snadnému přenosu je očkování proti hepatitidě B součástí základního očkování. Dostupné vakcíny jsou velmi bezpečné a účinné. Ochrana je po dokončení základního schématu obvykle celoživotní.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/hepatitisB/en/

Přenosná dětská obrna (poliomyelitida)

Přenosná dětská obrna (pozor na záměnu s DMO – dětskou mozkovou obrnou) je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené RNA virem. Napadá nervový systém a během několika hodin může nevratně způsobit těžké ochrnutí. Šíří se přímým kontaktem nebo kontaminovanou vodou, zdrojem virů je stolice nemocného. Nejsnáze se šíří ve špatných hygienických podmínkách.

90 % nakažených osob nemá žádné příznaky nebo jen velmi mírné, které snadno ujdou pozornosti. U jiných se dostaví horečka, schvácenost, bolest hlavy, zvracení, ztuhlost krku a bolest končetin.

Poliomyelitida je neléčitelná, existují pouze způsoby, jak zmírnit příznaky. Neexistuje způsob, jak odvrátit trvalé následky ve formě různě rozsáhlé paralýzy. Lze jim předcházet pouze očkováním. Po dokončení základního schématu téměř vždy poskytuje celoživotní ochranu a jeho objev byl jedním ze zásadních zlomů medicíny ve dvacátém století.

V prostředí, kde jsou všichni očkováni, virus nenachází citlivé hostitele a vymírá. Vzhledem k tomu, že tento virus nemá rezervoár v jiných živočišných druzích, snaží se Světová zdravotnická organizace (WHO) o jeho vymýcení, pro které je sestavený strategický plán do roku 2018. Jeho dosažení je reálné za podmínek důsledné vakcinace.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/poliomyelitis/en/

Invazivní pneumokoková onemocnění

Bakterie Streptococcus pneumoniae, zvaná též pneumokok, je asi u 40 % dětí a dospělých součástí normální bakteriální flóry horních cest dýchacích. U citlivých osob způsobuje zápal plic, který obvykle zasahuje celý plicní lalok, a také zánět vedlejších dutin nosních, zánět středního ucha, zánět mozkových blan a řadu dalších těžkých infekcí. V současné době je vedoucí příčinou invazivních bakteriálních onemocnění u dětí a seniorů. Pneumokoková infekce zodpovídá za větší počet případů úmrtí než jakékoli jiné onemocnění, kterému lze předcházet očkováním. Pneumokoky jsou příčinou celých 25 % všech zápalů plic.

Největší riziko invazivní pneumokokové infekce mají děti ve věku mezi 6 měsíci a 4 roky a dospělí nad 60 let. Od doby, kdy bylo zavedeno očkování, počet invazivních infekcí významně poklesl.

Je třeba také myslet na narůstající rezistenci vůči antibiotikům, která výrazně zhoršuje možnosti léčby vážných infekcí. Je-li tedy možno onemocnění předejít, je to výhodnější pro pacienta i systém.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/pneumococcal/en/

Spalničky

Spalničky jsou vysoce nakažlivé onemocnění, jehož příčinou je RNA virus. Byly a jsou příčinou mnoha úmrtí po celém světě, a to navzdory tomu, že je k dispozici účinná a bezpečná vakcína.

Spalničky se přenášejí kapénkami z nosu, úst nebo krku nemocných. První příznaky se obvykle objevují 10–12 dní po získání infekce. Typicky jsou to vysoká horečka, rýma, zarudlé oči a drobné bělavé skvrnky na vnitřní straně tváří. Několik dní poté se objeví vyrážka, která začíná na obličeji a šíří se směrem dolů.

Nejvážnější komplikace spalniček jsou ztráta zraku, zánět mozku, těžký průjem s dehydratací a zápal plic.

Evropa zaznamenala v nedávné době vlivem různých nepodložených informací, fám a pomluv pokles proočkovanosti proti spalničkám, v některých zemích dokonce pod úroveň kolektivní imunity. Za období od 1. září 2015 do 31. srpna 2016 bylo v Evropě zaznamenáno celkem 2 266 případů spalniček, nejvíce v Itálii (647), Rumunsku (554), Velké Británii (475) a v Německu (241).

Hlášeny byly tři případy úmrtí na spalničky, z toho dva v Rumunsku a jeden ve Velké Británii. Všechny tři oběti byly ve věku do jednoho roku věku, kdy ještě nemohly být očkovány podle národního imunizačního programu a měla je chránit kolektivní imunita.

Klíčovou strategií ke snížení výskytu spalniček a jejich komplikací je očkování. Ačkoli počet zemřelých na následky spalničkové infekce v posledních letech poklesl o 75 % – z 544 000 úmrtí v roce 2000 na 146 000 v roce 2013, je toto onemocnění v rozvojových zemích stále běžné. Očkování proti spalničkám bylo u nás zavedeno v roce 1969, je bezpečné, účinné a levné. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje očkování všem, kteří spalničky neprodělali a nemají žádné skutečné kontraindikace.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/measles/en/

http://www.tribune.cz/clanek/40726-amerika-se-zbavila-spalnicek-evropa-naopak-hlasi-pripady-umrti

Zarděnky

Zarděnky způsobuje RNA virus a pro děti ani dospělé neznamenají vážné riziko. Vysoce rizikové jsou však pro dosud nenarozené děti. Onemocnění těhotné ženy v prvním trimestru často znamená těžké poškození nebo úmrtí plodu.

Děti narozené s vývojovou vadou způsobenou zarděnkami jsou celosvětově velkým problémem. V zemích, kde se proti nim neočkuje, jsou totiž zarděnky velmi běžné a k nákaze těhotných žen dochází často. V roce 1996 se zarděnkami poznamenaných dětí narodilo 22 000 v Africe, 46 000 v jihovýchodní Asii a skoro 13 000 v oblasti západního Pacifiku. Jen málo států v těchto regionech zavedlo do roku 2008 plošné očkování, proto je nutné počítat s tím, že tyto statistiky zůstávají zhruba stejné.

Vakcína proti zarděnkám se u nás podává v rámci kombinované vakcíny spolu se spalničkami a příušnicemi, případně i planými neštovicemi.

Plošné očkování během posledních deseti let drasticky snížilo počet nových případů v rozvinutých zemích a Světová zdravotnická organizace (WHO) má v plánu učinit tak po celém světě.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/rubella/en/

Příušnice

Příušnice způsobuje RNA virus, který se šíří přímým kontaktem s nemocným nebo kapénkami. Počáteční příznaky jsou neurčité – bolest hlavy, malátnost, horečka, následuje charakteristický otok příušních slinných žláz, ve kterých se rozvíjí zánět.

Příušnice se nejčastěji objevují u dětí mezi pěti a devíti lety, u kterých způsobují celkem mírné onemocnění. Ale postihují také dospělé a u těch častěji dochází ke vzniku vážných komplikací. Mezi ně patří zejména zánět mozkových blan (až v 15 % případů!), zánět slinivky břišní, zánět varlete a ztráta sluchu. Příušnice mohou způsobit i zánět mozku s trvalými následky.

Účinné a bezpečné vakcíny proti příušnicím jsou u nás dostupné od roku 1987. Po zavedení plošného očkování výskyt příušnic v daných zemích dramaticky poklesl.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/mumps/en/

Plané neštovice

Plané neštovice jsou akutní a velmi nakažlivé infekční onemocnění, které je způsobeno DNA virem příbuzným s virem oparu. Vyskytují se po celém světě a tam, kde se neprovádí plošné očkování, postihují téměř každého. Přenášejí se kapénkovou cestou nebo přímým kontaktem s kožními projevy nakažené osoby. První příznaky – především horečka, nevolnost a charakteristická svědivá vyrážka – se objevují po 10–21 dnech. Obvykle dojde ke spontánní úzdravě, neštovičky se přemění ve strupy, které zmizí za dalších 7–10 dní. Nakažlivé jsou do chvíle, než všechny neštovičky zaschnou. Onemocnění mívá mírný průběh, ale mohou se vyskytnout velmi těžké komplikace, jako zápal plic nebo zánět mozku, který může být i smrtelný. Těžší průběh mívá zvláště u kojenců a osob s poruchou imunity.

Virus planých neštovic však z organismu ani po úzdravě nezmizí. Zůstane uschován v nervových buňkách a může se znovu aktivovat jako pásový opar. To se stává nejčastěji ve stáří nebo při poruše imunity. Kožní projevy pásového oparu jsou velmi bolestivé a mohou vyústit v trvalé poškození nervů.

Infekci lze předcházet očkováním, a to buď v samostatné vakcíně, nebo v kombinaci s očkovací látkou proti příušnicím, zarděnkám a spalničkám.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/varicella/en/

Rotaviry

Rotaviry jsou běžně se vyskytující RNA viry, které jsou nejčastější příčinou těžkého průjmu na světě. Podle poznatků Světové zdravotnické organizace (WHO) zemře každoročně na následky této infekce zhruba 215 000 dětí mladších pěti let.

Kromě gastroenteritid (akutních zánětů žaludeční a střevní sliznice) mohou rotaviry způsobit i další problémy, včetně zánětu mozkových blan.

K dispozici jsou dvě velmi účinné a bezpečné perorální (ústy podávané) vakcíny a jejich používání doporučuje Světová zdravotnická organizace celému světu. Další součásti prevence jsou kojení, mytí rukou mýdlem a zajišťování kvalitní pitné vody.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/rotavirus/en/

http://www.austincc.edu/microbio/2704o/rota.htm

Tuberkulóza

Tuberkulóza je nejčastější světovou příčinou úmrtí na bakteriální onemocnění. Sužuje přibližně jednu třetinu lidstva, každoročně přibývá asi 9 milionů nově nakažených a 1,5 milionu osob na tuberkulózu zemře. Její příčinou je infekce zvláštní bakterií Mycobacterium tuberculosis.

Mycobacterium tuberculosis je velká a velmi pomalu rostoucí bakterie vysoce adaptovaná na život s člověkem, u jiných živočichů se nevyskytuje. Byla příčinou tzv. bílého moru, který Evropu postihl během 17. a 18. století. Tehdy bylo tuberkulózou nakaženo prakticky 100 % populace.

Nákaza probíhá kontaktem s nemocným plicní tuberkulózou, který uvolňuje bakterie do svého okolí při kašli, kýchání nebo plivání. Velká část nositelů této infekce ale nemá žádné příznaky. Jen asi u 10 % z nich se rozvine zjevné onemocnění a stanou se novým zdrojem infekce pro ostatní. Pandemie tuberkulózy pokračuje navzdory dostupnosti vakcíny, kterou lze očkovat i novorozence, a pečlivě sestavenému léčebnému plánu pro nemocné. Vakcína je totiž účinná jen částečně. Chrání před těžkými formami mimoplicní tuberkulózy, jako je tuberkulózní zánět mozkových blan, ale ochrana před plicní tuberkulózou není zcela spolehlivá. A právě plicní tuberkulóza je hlavním problémem a zdrojem infekce pro další osoby. Zvláště náchylné k nákaze jsou HIV pozitivní osoby a velkým problémem je vzrůstající rezistence vůči antituberkulotikům.

Plánem WHO je do roku 2035 pandemii tuberkulózy zastavit.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/tuberculosis/en/

http://textbookofbacteriology.net/tuberculosis.html

Lidské papilomaviry (HPV)

Lidské papilomaviry jsou skupina DNA virů, které jsou široce známé jako příčina bradavic, ale především by měly být vnímány jako příčina karcinomu hrdla děložního. Tento druh rakoviny je čtvrtým nejčastějším nádorem u žen, každoročně se na světě objeví 528 000 nových případů a 266 000 osob na toto onemocnění zemře. Tvoří skoro 12 % veškeré rakoviny u žen.

Je to nejčastější virová pohlavní nákaza a na vzniku rakoviny hrdla děložního se podílí v 99 % případů. Přítomnost infekce obvykle nezpůsobuje žádné příznaky, pouze někdy jsou přítomny tzv. genitální bradavice. Pokud je zde infekce přítomna dlouho, může dojít k nastartování rakovinného bujení, a to i v jiných lokalitách – především v okolí řitního otvoru.

Dostupné vakcíny jsou účinné a bezpečné a chrání před nejnebezpečnějšími typy lidských papilomavirů, tedy především výrazně snižují riziko rakoviny, ale přípravky obsahující více typů HPV také velice dobře chrání před genitálními bradavicemi. Hlavní cílovou skupinou jsou děvčata ve věku 9–13 let, přínos je ale prokázán i u dospělých žen a očkování se doporučuje i některým mužům.

Zdroj: http://www.who.int/immunization/diseases/hpv/en/

Meningokokové infekce

Bakterie Neisseria meningitidis je bakterie s důmyslným obalem ze složitých cukrů, který ji chrání před pozřením bílými krvinkami. K přežití nutně potřebuje prostředí o teplotě 37 °C a na jakékoli změny teploty je velmi citlivá, což je mezi bakteriemi velmi neobvyklé. Po úhynu bakterie velmi rychle propadají autolýze – samovolnému rozpadu, což vede k masivnímu rozsevu jejich endotoxinů během invazivní infekce a zhoršení stavu nemocného.

Neisseria meningitidis je běžnou součástí bakteriální flóry nosohltanu a svým nosičům nejčastěji nepůsobí žádné obtíže. Není zcela objasněno, co rozhodne o tom, že meningokok na svého hostitele zaútočí. Nejčastěji bývají postiženy děti do pěti let a mladí lidé ve věku 15–25 let. Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kuřáctví rodičů nebo pobyt v zakouřeném prostoru a předchozí infekce dýchacích cest.

Pokud meningokok pronikne do krevního oběhu, objeví se akutní horečnaté onemocnění s těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů a hlavy a spavostí. Na kůži se mohou objevit červené skvrny nebo modřiny, někdy se dostaví zánět mozkových blan se zvracením, poruchami vědomí a křečemi. Nejtěžší formou je těžká otrava krve, která může mít velmi prudký průběh a během několika hodin nemocného usmrtit.

V celosvětovém měřítku je Neisseria meningitidis hlavní příčinou bakteriálního zánětu mozkových blan a systémové infekce s otravou krve. Z dvanácti identifikovaných typů za většinu případů nemoci zodpovídají typy A, B, C, X, W a Y, u nás nejvíce B a C. Infekce se přenáší kapénkami nebo přímým kontaktem se sekretem z dýchacích cest.

Na trhu je několik účinných a bezpečných vakcín, které nejsou vzhledem k relativně vzácnému výskytu na našem území součástí očkovacího kalendáře. Očkování je doporučeno zejména osobám se zvýšeným rizikem infekce (např. po vyoperování sleziny) a všem, kdo se infekce z jakéhokoli důvodu obávají. Plošné očkování by bylo podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přínosné zejména v oblasti subsaharské Afriky, kde je výskyt nemoci častý. Povinné je pro absolvování pouti do Mekky.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/meningitis/en/

http://textbookofbacteriology.net/neisseria_5.html

http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/menab.html

Klíšťová encefalitida

Virus klíšťové encefalitidy je RNA virus, který se vyskytuje u savců velké části světa a na člověka se přenáší prostřednictvím klíštěte nebo nepasterizovaného mléka. Výskyt této nemoci na našem území je nejvyšší v rámci celé EU, a to po dlouhou dobu – posledních čtyřicet let. V ostatních zemích s vysokým rizikem infekce je vysoká proočkovanost a dopad na nemocnost i počet zemřelých a trvale poznamenaných osob je velice dobře patrný. V Rakousku je proočkovanost téměř 90 %.

Onemocnění zpravidla probíhá ve dvou fázích. V první fázi se objevují příznaky podobné chřipce a u některých případů tím infekce končí. Zhruba u jedné třetiny pacientů ale přejde do druhé fáze, která je výrazně závažnější. Po masivním pomnožení virus proniká do nervové soustavy a poškozuje nervové buňky. To se projevuje prudkými bolestmi hlavy, zvracením, strnutím šíje, spavostí a někdy i poruchami vidění. Akutní fáze tohoto stadia trvá 1–3 týdny. Objevují se také obrny končetin a někdy i mimických nebo okohybných svalů. Někteří nemocní trpí trvalými následky ve formě obrny končetin, chronických bolestí hlavy, poruch soustředění, snížené výkonnosti nebo deprese.

U nás jsou dostupné účinné a bezpečné vakcíny pro děti i dospělé a vzhledem k vysokému riziku nákazy se jejich aplikace doporučuje zejména těm osobám, které sportují a chodí do přírody.

Zdroje:

http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2014/05/03.pdf

http://www.who.int/immunization/diseases/tick_encephalitis/en/

http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/tbe.html

Chřipka

Chřipku způsobují RNA viry čtyř typů: A, B, C a D. Viry typu A a B způsobují sezónní epidemie chřipky, které probíhají prakticky každou zimu. Viry se dále dělí na podtypy podle dalších charakteristik: na jejich povrchu jsou dva druhy bílkovin, které se označují H (hemaglutinin) a N (neuraminidáza). Existuje 18 různých druhů „H“ a 11 různých „N“, které se navzájem kombinují. Konkrétní kmen viru pak má název složený ze všech těchto označení, například A(H5N1).

Viry typu C obvykle způsobují mírné infekce dýchacích cest a nezpůsobují epidemie. Viry D člověka nenapadají, jejich hostitelem je hovězí dobytek.

Chřipka může mít různý průběh, od zcela bezpříznakového až po velmi těžký. Kromě toho, že organismus poškozuje sama infekce, dochází často i ke zhoršení chronických onemocnění a k druhotné bakteriální infekci, které stav pacienta dále zhoršují.

Ke komplikacím chřipky jsou nejvíce náchylní staří lidé, malé děti a těhotné ženy, stejně jako chronicky nemocní. Všem těmto ohroženým skupinám je doporučováno sezónní očkování, jehož smyslem je navození imunitní reakce proti v dané sezóně aktuálním kmenům chřipkového viru.

Očkování se provádí vždy před chřipkovou sezónou, tedy od září do prosince. Obvykle se očkuje jednou dávkou.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/influenza/en/

http://www.cdc.gov/flu/about/viruses/types.htm

Žlutá zimnice

Žlutá zimnice patří mezi krvácivé horečky a způsobuje ji RNA virus, který se na člověka přenáší prostřednictvím komára Aedes aegypti. Onemocnění se vyskytuje v tropických oblastech Afriky a Ameriky. Příznaky mohou být velmi mírné, ale může docházet i k těžkému spontánnímu krvácení, žlutému zabarvení kůže a očního bělma a nakonec ke smrti.

Smrtí každoročně skončí přes 30 000 případů této nemoci a v době před nástupem očkování to bylo daleko více.

U nás je k dispozici jedna živá vakcína, jejíž jediná dávka zajistí doživotní imunitu. Měla by být doporučována všem cestovatelům starším 9 měsíců, kteří se chystají jet do oblasti, kde se žlutá zimnice vyskytuje. Podává se jedna dávka vakcíny ne později než 10 dní před příjezdem do rizikové oblasti.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/yellow_fever/en/

http://www.vakciny.net/PRUVODCE/26R.htm

Břišní tyfus

Břišní tyfus způsobuje bakterie Salmonella typhi, patřící do skupiny střevních bakterií. U člověka způsobuje dvě různá onemocnění: jednak je to břišní tyfus, jednak různě vážné akutní záněty žaludeční a střevní sliznice.

Do organismu hostitele se salmonela dostává nejčastěji cestou kontaminované vody nebo potravin. Příznaky břišního tyfu jsou horečka, bolest hlavy (odtud tradiční název „hlavnička“), nevolnost, nechutenství a spíše zácpa než průjem. Závažnost infekce je různá, v nejtěžších případech končí smrtí. Vyskytuje se převážně v oblastech se špatnou úrovní hygieny a nedostatkem kvalitní pitné vody. Každoročně se po celém světě vyskytne přibližně 21 milionů nových případů a z toho 222 000 nemocných tyfu podlehne.

Očkování se provádí před cestou do oblastí s vysokým rizikem, kde existuje reálné riziko nákazy. Očkuje se jednou dávkou polysacharidové vakcíny. Posilující očkování je možné opakovat každé 3 roky.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/typhoid/en/

http://textbookofbacteriology.net/salmonella.html

http://www.vakciny.net/PRUVODCE/26R.htm

Cholera

Cholera je infekční onemocnění způsobené zahnutou bakterií (nejčastěji připodobňovanou k banánu nebo bumerangu) jménem Vibrio cholerae. Je to nemoc chudých, úzce spojená se špatnou hygienou a nedostatkem pitné vody. Má velmi krátkou inkubační dobu, už během několika hodin po požití původce se může dostavit velmi prudký průjem, který sice trvá poměrně krátkou dobu (jeden nebo několik málo dní), ale kvůli obrovským a těžko nahraditelným ztrátám vody může být velice rychle smrtelná. Každoročně onemocní 1,3–1,4 milionu lidí a z nich na infekci doplatí životem 28 000–142 000 nemocných.

Očkování proti choleře se provádí před cestou do oblastí s vysokým rizikem, kde existuje reálné riziko nákazy. Očkuje se podáním 2 dávek perorální vakcíny (podávané ústy) v intervalu 1–6 týdnů. V případě potřeby se očkování opakuje každé 2 roky.

Zdroje:

http://www.vakciny.net/PRUVODCE/26R.htm

http://www.who.int/immunization/diseases/cholera/en/

Japonská encefalitida

Japonská encefalitida je nejčastější příčinou virové encefalitidy v Asii. Hostitelem tohoto RNA viru jsou kromě člověka také vepři a vodní ptáci a přenáší se prostřednictvím komárů rodu Culex. Příznaky bývají často omezené na horečku a bolest hlavy, někdy se nedostaví vůbec žádné projevy. Jeden ze 200 případů má ale těžký průběh s rychlým nástupem horečky, bolesti hlavy, ztuhlostí šíje, dezorientací, paralýzou, kómatem a smrtí.

Riziko pro cestovatele není velké, ale nelze jej podceňovat, protože tato nemoc má až 30% smrtnost a 20–30 % přeživších má trvalé neuropsychiatrické následky.

Očkování se doporučuje všem, kdo cestují do oblastí se zvýšeným výskytem japonské encefalitidy na dobu delší než 30 dní.

Očkování se provádí u osob nad 18 let podáním 2 dávek ve 4týdenním intervalu. Pro dlouhodobou imunitu se podává 3. dávka o 6–12 měsíců později, případně každé 3 roky.

Zdroje:

http://www.who.int/immunization/diseases/japanese_encephalitis/en/

http://www.vakciny.net/PRUVODCE/26R.htm

Vzteklina

Vzteklina je především onemocnění zvířat, které způsobuje RNA virus zvaný Lyssa a postihuje jak domácí, tak divoké druhy. Přenáší se přímým kontaktem se slinami nakažených zvířat (při kousnutí, škrábnutí, olizování poraněné kůže nebo sliznic apod.). Pokud dojde k rozvoji příznaků, je vzteklina ve 100 % případů smrtelná, a to jak pro zvířata, tak i pro člověka. Přežití vztekliny je naprostou raritou.

Každým rokem zemře na vzteklinu asi 60 000 osob, v naprosté většině v Africe nebo Asii. Postiženy jsou nejčastěji děti.

Očkování proti vzteklině se provádí preventivně nebo po kousnutí podezřelým zvířetem. Preventivní očkování je vhodné pro všechny od věku 2 měsíců. Nejčastěji jsou ohroženi laboranti pracující se vzteklinovým virem, veterináři, hajní, lovci, lesní dělníci, osoby pečující o zvířata, zoologové apod. Významnou skupinou jsou cestovatelé nebo turisté před cestou do oblastí se zvýšeným rizikem přenosu vztekliny, kteří předpokládají kontakt se zvířaty.

Očkování po kontaktu s podezřelým zvířetem se provádí všem osobám bez věkového omezení. Doporučuje se bezprostředně po kontaktu. Provádí se i tehdy, došlo-li k průniku perorální zvířecí vakcíny do očí, úst nebo nosu. 

Na našem trhu jsou dostupné dvě účinné a bezpečné vakcíny. Očkování se provádí třemi dávkami. Přeočkování se provede podle potřeby každých 2–5 let.

Zdroje:

http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/vztekl.html

http://www.who.int/immunization/diseases/rabies/en/