Odpůrci očkování šíří některé neopodstatněné mýty, jako že očkování způsobuje astma a alergie. O takovéto souvislosti však neexistují vědecké důkazy. Je pravdou, že očkování může vyvolat alergickou reakci – 1 z 100 000 očkovaných osob má kopřivku nebo obtíže s dýcháním a 1 z 1 000 000 očkovaných má anafylaktický šok, což je těžká oběhová forma alergické reakce, která je život ohrožujícím stavem. Častěji se ale očkované osoby mohou setkat s vedlejšími účinky, jako je teplota nebo zarudnutí místa vpichu, ale tyto obtíže nejsou v žádném případě srovnatelné s nemocemi, proti kterým se očkuje.
Stále kolujícím mýtem je, že očkovací látky vyvolávají autismus. Původ tvrzení o této souvislosti pochází ze studie Andrewa Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou a po třech letech důkladných nezávislých výzkumů byla studie označena za podvrh. Její autor byl usvědčen nejen z falzifikace, ale také zneužití mentálně postižených dětí. Následně byl vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence. S následky studie se však Velká Británie potýká dodnes. Mnozí rodiče se na základě této studie rozhodli neočkovat své děti proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. Během 2–3 let se tak opět začaly množit případy spalniček. Jen v roce 2006 bylo nahlášeno nejen 773 případů onemocnění, ale také jedno úmrtí dítěte. Jednalo se o první úmrtí na spalničky ve Spojeném království za posledních 14 let. Vědecké důkazy o tom, že by vakcíny způsobovaly autismus, neexistují, jak informoval Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek (GACVS) Světové zdravotnické organizace (WHO) a jak dokládá celá řada dalších studií, např. z Británie, Dánska, USA nebo Švédska.
Také se můžeme setkat s tvrzením, že následkem vakcinace může dojít k závažným poškozením lidského organismu. Pravda je taková, že žádná léčivá látka, včetně vakcín, nemůže být považována za naprosto bezpečnou. Nicméně všechny očkovací látky dostupné v České republice musí před schválením regulačními úřady projít přísným hodnocením bezpečnosti. Toto hodnocení je vyžadováno zákony a obvykle probíhá po mnoho let během vývoje očkovací látky. Bezpečnost vakcín je navíc stále sledována i po uvedení do praxe. Většina obtíží, které jsou dávány do souvislosti s očkováním, s ním ve skutečnosti nesouvisí. U mnohých z nich jde o náhodnou událost, která se vyskytla v podobném čase. Toto platí zejména pro první rok dětského života, kdy jsou vakcíny podávány v pravidelném očkovacím schématu.
Obvykle není možné předpovědět intenzitu nežádoucích účinků po očkování. Riziko ale může být minimalizováno dodržováním pravidel.
Zdroj: http://www.aifp.cz/cs/brozury/Contents/0/vakcinace_08_09_2016_1.pdf