Kdy by se očkovat nemělo

Pro každou vakcínu existují situace, které jejímu podání brání. Některé jsou platné obecně, jiné pro jeden či více typů vakcín. Pro všechna očkování platí tyto kontraindikace:

1. mimořádně závažné reakce se zhoršením celkového stavu po předchozím očkování danou vakcínou;
2. anafylaktická (těžká alergická) reakce na kteroukoli složku vakcíny;
3. akutní onemocnění;
4. léčba tlumící funkci imunitního systému nebo těžká porucha imunity jsou kontraindikací pro podání živé vakcíny. U některých poruch imunity a slabé imunosupresivní léčby je však očkování živou vakcínou možné;
5. podobně je očkování živou vakcínou nevhodné u těhotných žen, v případě vysokého rizika pro plod je však možné. Toto rozhodnutí je v kompetenci lékaře.

Existují však také tzv. falešné kontraindikace, které se mohou stát předmětem zbytečných obav některých rodičů a často se stávají nástrojem iracionálního odmítání očkování. Je to například:

• epilepsie v rodině,
• syndrom náhlého úmrtí kojence v rodině,
• nežádoucí reakce po očkování v rodině, která nesouvisí s poruchou imunity,
• alergie na jiné látky než složky vakcíny,
• intolerance laktózy,
• alergie na antibiotika kromě neomycinu, kanamycinu a streptomycinu,
• mírná (život neohrožující) alergie na vaječné bílkoviny,
• nezávažná reakce na předešlé očkování (zduření v místě vpichu, bolest, horečka),
• laktace,
• systémová léčba nízkými dávkami kortikoidů,
• lokální léčba jakýmikoli dávkami kortikoidů,
• Downův syndrom,
• minulost novorozenecké žloutenky,
• rekonvalescence po infekčním onemocnění.

Zdroje:

BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X, 36

http://www.vakciny.net/principy_ockovani/pr_06.html