Bakterie Neisseria meningitidis je bakterie s důmyslným obalem ze složitých cukrů, který ji chrání před pozřením bílými krvinkami. K přežití nutně potřebuje prostředí o teplotě 37 °C a na jakékoli změny teploty je velmi citlivá, což je mezi bakteriemi velmi neobvyklé. Po úhynu bakterie velmi rychle propadají autolýze – samovolnému rozpadu, což vede k masivnímu rozsevu jejich endotoxinů během invazivní infekce a zhoršení stavu nemocného.

Neisseria meningitidis je běžnou součástí bakteriální flóry nosohltanu a svým nosičům nejčastěji nepůsobí žádné obtíže. Není zcela objasněno, co rozhodne o tom, že meningokok na svého hostitele zaútočí. Nejčastěji bývají postiženy děti do pěti let a mladí lidé ve věku 15–25 let. Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je pobyt ve velkém kolektivu v uzavřeném prostoru, kuřáctví rodičů nebo pobyt v zakouřeném prostoru a předchozí infekce dýchacích cest.

Pokud meningokok pronikne do krevního oběhu, objeví se akutní horečnaté onemocnění s těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů a hlavy a spavostí. Na kůži se mohou objevit červené skvrny nebo modřiny, někdy se dostaví zánět mozkových blan se zvracením, poruchami vědomí a křečemi. Nejtěžší formou je těžká otrava krve, která může mít velmi prudký průběh a během několika hodin nemocného usmrtit.

V celosvětovém měřítku je Neisseria meningitidis hlavní příčinou bakteriálního zánětu mozkových blan a systémové infekce s otravou krve. Z dvanácti identifikovaných typů za většinu případů nemoci zodpovídají typy A, B, C, X, W a Y, u nás nejvíce B a C. Infekce se přenáší kapénkami nebo přímým kontaktem se sekretem z dýchacích cest.

Na našem území jsou meningokokové infekce zřídkavé, ale mívají tragické následky. Jejich pravděpodobnost se zvyšuje všude tam, kde se setkává velké množství lidí z různých koutů světa, v zakouřeném prostředí, při únavě apod. Očkování proti meningokokům je tedy vhodnou prevencí například při plánované účasti na mezinárodní akci mladých (například skautů). Chránit se ale může kdokoli, kdo má zájem. Ve zvýšeném riziku jsou osoby, které nemají slezinu, i ty by měly být očkovány, protože jejich obranyschopnost vůči některým původcům infekcí (meningokokům, ale třeba i pneumokokům) je omezená. Na našem trhu jsou dostupné vakcíny, které chrání před různými typy meningokoků (Menveo, Nimenrix, Bexsero, Menjugate, NeisVac-C a Meningococcal polys. A+C vaccine).

Délka ochrany poskytovaná očkováním závisí na očkovací látce. Polysacharidové vakcíny chrání přibližně po dobu tří let a poté je třeba provést přeočkování. Konjugované vakcíny chrání cca po dobu deseti let.

Zdroj: BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X.

http://www.who.int/immunization/diseases/meningitis/en/