Při cestách do zahraničí je v některých případech nutné očkování, a to hned z několika důvodů:

1. ochrana očkované osoby před infekční nemocí,
2. prevence zavlečení choroby do České republiky,
3. administrativní důvody.

Při výjezdu do zemí, v nichž je epidemiologická situace srovnatelná s Českou republikou, není očkování nutné, pokud není vyžadováno před vstupem do země. Zejména na africkém a asijském kontinentě a v Jižní Americe však může být epidemiologická situace zcela jiná a naše základní očkování nemusí být dostatečnou ochranou. To platí i pro země na břehu Středozemního moře, které bývají často podceňovány, např. Egypt. Varováním by mělo být 256 německých turistů, kteří v roce 2004 onemocněli v Egyptě infekční žloutenkou typu A při pobytu v pětihvězdičkovém hotelu. Skupina turistů si nejen infekci předávala mezi sebou, ale po návratu do vlasti i ostatním vnímavým osobám. Na tuto epidemii obzvláště doplatili senioři, u kterých infekce hepatitidou A mívá vážnější a delší průběh.

Zdroj: BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X.

Jak se očkuje při cestách do zahraničí

Obvykle bývá volen tento postup: Cestovatel navštíví zvolené očkovací centrum nebo oddělení cestovní medicíny, kde lékař vakcinolog sestaví individuální očkovací plán. Jeho součástí je:

1. Kontrola pravidelných očkování, aby byla zajištěna dostatečná imunita vůči infekcím, proti kterým byla osoba již očkována – u dospělých se jedná například o očkování proti tetanu. Podle potřeby se přeočkovává také proti záškrtu a jiným nemocem.
2. Je třeba získat informace o cílové zemi, aby nebylo opomenuto očkování, bez něhož není možné překročit její hranice. Takovým očkováním může být například vakcína proti žluté zimnici.
3. Odborník zváží všechna rizika a doporučí další očkování podle potřeby.

Zdroj: BERAN, Jiří. Očkování: otázky a odpovědi. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-380-X.