Proč se dnes očkuje?

Očkování má dvě zásadní funkce: individuální a kolektivní.

• Individuální funkce spočívá v tom, že očkovaného chrání před vznikem nemoci. Smyslem pravidelného plošného očkování je, aby bylo v populaci co nejvíce jedinců očkováno a bylo zamezeno kolování původců infekce. Když je proočkovanost vysoká, hovoříme o kolektivní imunitě.
• Kolektivní imunita chrání neočkované jedince tak, že i při výskytu sporadických infekcí není možný další přenos, a patogen tak postrádá cestu, jakou by se k dalšímu vnímavému jedinci dostal. Procento osob, které musí být pro kolektivní imunitu očkováno, je různé. U spalniček je to například 95 %, ale u chřipky stačí 80 %. Kolektivní imunita je obzvláště významná pro těžce nemocné děti, které skutečně nemohou být očkovány a chybějící zdroj infekce je pro ně jedinou možností, jak se nemoci vyhnout.

Zavedení očkování vždy vede k poklesu počtu případů daného onemocnění, ale ani ve chvíli, kdy už v dané zemi nejsou zaznamenány žádné případy onemocnění, se nesmí přestat očkovat. Snížení proočkovanosti, například pro nedůvěru v očkovací látku, vždy vede ke zvýšení počtu nemocných i ke zvýšení úmrtnosti na danou nemoc. Kdyby se v ČR přestalo očkovat proti běžným dětským nemocem, bylo by nutné počítat s obnovením stavu, jaký byl před zavedením očkování, a tedy s každoročním umíráním stovek nebo tisíců dětí na infekční nemoci.

Pokud je možné vymýcení (eradikace) dané nemoci, očkuje se tak dlouho, dokud není na celém světě nulový počet případů, a i poté se s přerušením očkování čeká ještě několik let. Takto byly vymýceny v roce 1980 pravé neštovice a v současnosti se k tomuto cíli blíží i dětská obrna. Při každém očkování je nutné počítat s tím, že počet případů nemoci se sníží, ale že nemoc jen tak nevymizí a při ztrátě obezřetnosti znovu rychle udeří.

Zdroj: BERAN, JIŘÍ. OČKOVÁNÍ: OTÁZKY A ODPOVĚDI. PRAHA: GALÉN, C2006. ISBN 80-7262-380-X.