Infekční nemoci představovaly ještě v první polovině 20. století hlavní příčinu dětské úmrtnosti a byly společně s válkami považovány za „metlu lidstva“. Očkování se ve 20. století stalo jedním z nejvýznamnějších opatření v boji proti těmto nemocem. Největším úspěchem očkování bylo v roce 1980 vymýcení pravých neštovic. Dalším onemocněním, které se Světová zdravotnická organizace (WHO) snaží takto zcela eliminovat, je přenosná dětská obrna.
Pokud by někdo chtěl očkování upírat jeho zásluhu na zásadním poklesu výskytu infekčních onemocnění, může nahlédnout do tabulek, které zřetelně ukazují, že pokles nenastal po zlepšení hygienické úrovně populace, ale vždy po zavedení očkování. Příkladů k ilustraci tohoto tvrzení bychom našli mnoho, jedním z nejlepších je ale záškrt. Před začátkem plošné vakcinace byl záškrt hlavní příčinou dětské úmrtnosti, ale i přeživší děti často trpěly trvalými následky ve formě poškození srdečního svalu, nemluvě o traumatických zážitcích, které si přeživší osoby z této nemoci odnášejí. Nyní toto onemocnění prakticky neznáme.
Stejnou roli sehrálo očkování i v prevenci ostatních dětských nemocí. Každý rok je díky očkování zachráněno asi 2 000 000 dětských životů.
Zdroje:
http://www.prolekare.cz/casopis-lekaru-ceskych-clanek/mala-historie-infekcnich-nemoci-od-padesatych-let-minuleho-stoleti-a-vyznam-ockovani-55691
http://www.vakcinace.eu/data/files/brozura_ockovani_aifp.pdf